Radek Jaroš

(Narozen 1964), ŠPIČKOVÝ HOROLEZEC, AUTOR NĚKOLIKA KNIH A DRŽITEL TITULU KORUNA HIMALÁJE

Co ho život naučil?

jarosJe teprve patnáctý člověk na světě, který vylezl na všech čtrnáct osmitisícovek bez umělého kyslíku a zároveň i prvním Čechem, kterému se něco takového podařilo.

S horolezectvím začal v osmnácti letech, protože poznal skupinu horolezců, se kterou se večer opil a nato jim oznámil, že půjde lézt s nimi. Zároveň si tak splnil svůj dětský sen.

V mládí začínal s hraním fotbalu, ale pak se přesunul k vrcholovému volejbalu, který hrál za Havlíčkův Brod, a dokonce si zasoutěžil i v lize dorostu. Dodnes si užívá všechny druhy sportu, ale za základ považuje kolo.

Díky horolezectví je ve větším spojení s přírodou. Přiznává, že lezení je sport, ale také možnost poznat nejkrásnější kouty světa a úžasné lidi v nich žijící.

Říká, že nejkrásnější výhled měl z vrcholu Čo Oju, ze kterého viděl téměř celý Himálaj, a z vrcholu Gašerbrumu II, kde viděl, jak ho obklopují další čtyři osmitisícovky.

Prsty u nohou mu při lezení často mrzly tak moc, že až bolestí brečel. Na Annapurně svému parťákovi řekl: „Hele to je sranda, že má člověk nohy jako v mrazáku a přitom mu to už ani nevadí.“ Tehdy si přivodil těžké omrzliny a několik prstů mu museli amputovat. Netušil ještě, jak se mu bude běhat nebo lézt po skalách, ale zůstal optimista.

Tři zásady, kterými se řídí: Pokud nejde o život, jde o hovno; kde je vůle, tam je cesta; sny jsou od toho, aby se plnily.

Jádro horolezectví je pro něj ve vytrvalosti, houževnatosti a v umění odříkání. Plánuje, že bude lézt dál, jen se chce přeorientovat na nižší hory, které ještě neměl šanci objevovat.

Od českého Olympijského výboru a od Evropského hnutí získal ocenění Fair play, když na Dhaulágirí dvakrát po sobě zachránil vyčerpané horolezce. V současnosti už by něco takového hodně zvažoval, protože tehdy ohrozil i sám sebe.