Esquire zpovídal Majka Spirita

spirit> Co si pamatuju, tak už na základní škole jsem se choval jako vůdce. Byl jsem takový mladý rebel, který měl žákovskou knížku plnou poznámek. V deseti letech jsem začal hrát fotbal. Byl jsem brankář a vůdce týmu. Tehdejší leaderství mám v sobě doteď a je jedno, jestli mi pomáhá v práci, nebo v životě. Vím o sobě, že lidi ve skupině dokážu zorganizovat.

> Kdybych se měl zamyslet nad nejvyšší hodnotou ve svém životě, určitě bych musel říct, že je to svoboda. Jak se říká: „Když ti láska nedává svobodu, tak to není láska.“ To znamená, že svoboda je víc než láska. Stejně tak je pro mě důležitá i svobodná vůle.

> Otázka, jestli někdo je, nebo není hrdina, je záludná. Měli by to posuzovat ostatní lidé. Já si třeba jako hrdina nepřipadám.

> Stejně důležitá jako svoboda, je pro mě i čest. Je to další základní hodnota, kterou se snažím udržet za všech okolností.

> Myslím si, že odpovědnost za svoje rozhodnutí umím přijmout. S výše zmíněnou svobodou totiž přichází i zodpovědnost. Uvědomuju si, že existuje mez, kde končí moje svoboda a začíná svoboda někoho jiného. Každý z nás proto musí přijmout zodpovědnost za svobodu svou i za svobodu ostatních lidí.

> Nejsem dokonalý a mám i své slabé stránky a své démony, stejně jako každý. Vůči okolí jsem až moc výbušný a někdy říkám v zápalu emocí něco, co bych raději neřekl. Celý život se s takovými reakcemi učím pracovat a hlavně se učím ze svých chyb.

> Jsem rád, že navzdory slávě, která mě obklopuje, se snažím zůstávat věrný svým prioritám a zachovávat si zdravý rozum, jasnou mysl a dělat pořád to, co jsem dělal od začátku.  Rozhodně si nechci zakládat na tom, že jsem teď nějaká známá osobnost a musím mít manýry. Jsem jen obyčejný člověk a stojím nohama na zemi, i když jsem hlavou v oblacích. To je můj způsob života.

> Co nejvíc se chci přiblížit a jednou dosáhnout toho pravého vnitřního pokoje a míru, který je trvalý, udržitelný a stabilní. Po něm opravdu hodně toužím a přál bych si, abych i uprostřed svého šíleného života uměl zachovat klidnou mysl a pokoj v duši.

> Moje rodina i mí blízcí mi dost pomáhají. Hlavně mají radost z toho, jak se mi daří. I přesto, že na rodinných oslavách vždycky vtipkují především na můj účet, drží mi palce a obhajují mě před ostatními. Ale i mimo rodinu mám hodně přátel a známých, kteří mě podporujou a nikdo z nich mě neomezuje. Jediný, kdo mě omezuje, jsem nakonec já sám.

> Strach může být někdy i užitečný. Netvářím se, že se nikdy nebojím, spíš se snažím tomu, čeho se nejvíc bojím, čelit. Je důležité, aby se strach stal výzvou a člověka posunul někam dál. Nejistota je základní princip života. Nikdo neví, co se stane v následujícím okamžiku. Učím se přijmout to, co se stane, a nebojovat proti tomu.

> Nejsem člověk, který by se rád pral. V rámci konfl iktů bývám tou třetí stranou, takzvaným peacemakerem. Můj poslední střet s násilím dopadl tak, že mám na čele jizvu. Ale peru se slovně za to, co pokládám za správné.Peru se za lepší budoucnost pro svou generaci a ty další.

> Odpouštění je projev soucitu a soucit je přesně to, co náš svět potřebuje. Jsou lidé, kteří tvrdí, že by někomu třeba neodpustili nevěru nebo zradu, ale s takovým přístupem s sebou lidi vláčejí jen zbytečné kameny. Raději si říkám, že odpuštěním zastavuju cyklus karmy, a to mě posouvá dál. Nevím, jestli existuje něco, co bych nikdy nikomu v životě neodpustil.Místo kamenů si nosím diamanty, dobré zkušenosti a vzpomínky, a ne emocionální jed.

> Jako umělec a hráč v životě riskuju. Nemyslím život, ale při každé nové skladbě riskuju celou svou kariéru. Jeden nesprávný krok může zbourat deset let usilovné práce. Uvědomuju si to, ale zároveň se nikdy neubírám cestou, která by byla zaručenou šablonou na úspěch, spíš se ubírám cestou nevyšlapanou. Pokouším se udělat něco nového i za cenu, že výsledek lidé nemusí přijmout dobře. Když člověk věří tomu, co dělá, tak se to podle mé zkušenosti vyplatí. Je jen třeba umět riskovat ve správný čas.

> Kromě riskování máme v sobě i něco, co je nám dáno, a my se musíme naučit snášet své hendikepy i pracovat s talentem, který máme. To nemůžeme změnit. Potom už záleží čistě na nás, jak se k životu postavíme.

> Za svůj největší úspěch považuju to, že se mi povedlo pár lidí hudbou inspirovat k tomu, aby to, o čem mluvím, aplikovali na život a rozšířili dál mezi ostatní. Tím se generace alespoň trochu ozdravuje z chyb z minulosti. Je pěkné sledovat lidi, kteří si vyberou jiný směr a vidí, že všechno není odkázané na neúspěch a neustálé opakování chyb. Jestli jsem tedy pomohl alespoň jednomu člověku, aby si uvědomil, že každý může pracovat na lepším světě, tak je to pro mě obrovský úspěch i odměna zároveň.